Manželnicu kdosi v autoškole údajně učil, že spojkový pedál se v první polovině dráhy pouští pomalu, a po zbytek rychle. Ano, u některých modelů aut to může fungovat. Aplikuje-li se to mechanicky, je to dost tragédie.
Samozřejmě manželka vůbec netušila, k čemu tenhle pedál slouží. Pro ni to byla jen jakási komplikace pro dosažení vyšších rychlostí. Začal jsem tedy podrobným vysvětlováním, co to ta spojka vůbec je a k čemu v autě slouží.
Postupně došlo k radikálnímu zlepšení, ale pořád to není na řízení mé toyotky.
Dále jsem se musel prát i s jinými zlozvyky:
* šahá do volantu (za to mi chtěl instruktor v autoškole na první jízdě urazit ruku - na mou omluvu snad jen to, že jsem to odkoukal od dědečka, který, ač vynikající řidič, přeci jen začínal jezdit již dávno před válkou)
* když jede v koloně a někdo stojí na vedlejší, tak podvědomě zpomaluje, čímž může tomu čekajícímu snadno vnuknout myšlenku, že ho chce pustit (nechce) nebo se chystá odbočit
* ve zrychlovacích pruzích na dálnici zastavuje a čeká, až auta přejedou
* křižovatku po rozjezdu projíždí zásadně na jedničku, dvojku řadí až asi sto metrů za ní
Také se jí povedlo kdysi dávno rozjet se s mým žigulíkem s prokluzem zadních kol - asi jako v amerických filmech. Předjížděla autobus stojící na zastávce. Přitom točila volantem jednou rukou spodkem dlaně a u toho samozřejmě troubila. Pak se ptala, jestli to troubili na nás.
V podzemních garážích v Intersparu služební felicií, se kterou také kdysi trénovala, nejdříve málem zbourala sloup při couvání. Místo, aby šla zkontrolovat škody, jako každý normální řidič (rozpůlený nárazník o jeho hranu - zjištěno dodatečně) kopla jedničku, šlápla na plyn a zmizela z garáží s kvílením pneumatik jako v americkém filmu. Dvojku řadila opět až za křižovatkou před obchodním centrem.
Prostě samé veselé příhody
