Den poser, aneb +1
Napsal: pon 07.12.2009, 21:35
Musím se Vám pochlubit, dneska jsem si pořídil krásnou Corollu T-Sport. Je to užasnej mazel, černé barvy. Krásně jede, krásně se v ní sedí, jsem znova ZAMILOVÁN a hlavně, konečně už sem patřím taky. Věřte ale, že dnešek nebyl žádný medík. Prodávajcí byl příjemnej a ochotnej pán, vše ukázal, poradil, řekl a předal. Poslední věc co nám zůstalo bylo odhlásit auto. Domluvili jsme se, že tam zajedem hned, tak jsme nasedli a jeli. Vše bylo OK, ale pár metrů od úřadu nám nedal přednost chlapík se starým Fordem...BUM, mám ho ve dveřích 
Autíčko jsem měl sotva hodinu a hned toto. Nevěděl jsem co mám dělat, tak se začal smát. Díky bohu kupujcí byl férovaj a hlavně policajt, tak se vše vyřešilo, sepsalo (musím říct že jak vyník, tak bývalej majitel byli ukázkový. Na všem se dohodli, vše sepsali a dokonce i na pojištovnu jsme byli.). Smutně sem koukal na ony polámané dveře a trochu proražený blatník. I když jsem se smál bylo mi smutno, skoro do breku. Vše se domluvilo a Turbošidítko (jak jsme Toyku pojmenovali) pude na reinkarnaci do Toyoty v Olomouci. Myslel jsem si, že vše mám už za sebou. Cesta do Brna proběhla v pořádku, jelikož jsem chtěl svést slečnu, která řídila druhé auto, tak jsme jedno auto nechali na parkovišti a jeli jsme šidítko projet. K mé smule řidič v protisměru dostal infarkt. Měl tam s sebou 2 děti. Tak jsem zastavil, jěště s jedním pánem a 3 lidí z xy co jeli kolem jsme šli pomáhat. Volal jsem sanitku, pán zatím dával trojuhelník a 2 malé děti běhali okolo auta. Paní, co byla na centráli nedokázala pochopit že ten pán nebyl opilej. Říkal jsem jí, že tam má pěnu u pusy a nedokáže plynule komunikovat. Ani nedokázala se zorientovat, když jsem jí říkal kde jsme (docela mě to naštvalo), po delší chvíli dojela sanita a pána si převzala. Pro děti dojela mamka a tak jsem nechal řídit slečnu. Pak už naštěstí bylo vše v pořádku. Šidítko i přes menší kosmetické vady má chut žít a jsem za něj moc vděčnej.
Asi Vás to nebude zajímal, ale měl jsem nutkání se někomu svěřit. Čase dám i fotky škrábanců, ted se i koukám na ruky a mám tam krev. Ať už je dnešek za mnou....
Autíčko jsem měl sotva hodinu a hned toto. Nevěděl jsem co mám dělat, tak se začal smát. Díky bohu kupujcí byl férovaj a hlavně policajt, tak se vše vyřešilo, sepsalo (musím říct že jak vyník, tak bývalej majitel byli ukázkový. Na všem se dohodli, vše sepsali a dokonce i na pojištovnu jsme byli.). Smutně sem koukal na ony polámané dveře a trochu proražený blatník. I když jsem se smál bylo mi smutno, skoro do breku. Vše se domluvilo a Turbošidítko (jak jsme Toyku pojmenovali) pude na reinkarnaci do Toyoty v Olomouci. Myslel jsem si, že vše mám už za sebou. Cesta do Brna proběhla v pořádku, jelikož jsem chtěl svést slečnu, která řídila druhé auto, tak jsme jedno auto nechali na parkovišti a jeli jsme šidítko projet. K mé smule řidič v protisměru dostal infarkt. Měl tam s sebou 2 děti. Tak jsem zastavil, jěště s jedním pánem a 3 lidí z xy co jeli kolem jsme šli pomáhat. Volal jsem sanitku, pán zatím dával trojuhelník a 2 malé děti běhali okolo auta. Paní, co byla na centráli nedokázala pochopit že ten pán nebyl opilej. Říkal jsem jí, že tam má pěnu u pusy a nedokáže plynule komunikovat. Ani nedokázala se zorientovat, když jsem jí říkal kde jsme (docela mě to naštvalo), po delší chvíli dojela sanita a pána si převzala. Pro děti dojela mamka a tak jsem nechal řídit slečnu. Pak už naštěstí bylo vše v pořádku. Šidítko i přes menší kosmetické vady má chut žít a jsem za něj moc vděčnej.Asi Vás to nebude zajímal, ale měl jsem nutkání se někomu svěřit. Čase dám i fotky škrábanců, ted se i koukám na ruky a mám tam krev. Ať už je dnešek za mnou....
Me moji starou novou rollku Snehurku zboril nejakej zmr.. po mesici co sem ji mel. Kdyz sem stal na parkovisti vymena celej blatnik a utrzeny svetlo ze zavesu a nenechal ani listecek 
. Ale ta radost z novyho auta je k nezaplaceni 
)
