Žádnou VŠ jsem nezačal a začít nechtěl. Co mě zajímá, to si zjistím i bez ní. Akorát se o toto konkrétně nezajímáš, tak se v tom neorientuješ. (Což samo o sobě není problém - já se taky o spoustu věcí nějak moc nezajímám.)
Zde máš rovnici (jak vidíš, obsahuje např. hmotnost, čelní plochu a součinitel odporu vzduchu, takže se tam tyto věci nezanedbávají):
http://en.wikipedia.org/wiki/Terminal_velocity.
Např. při hodnotách hmotnosti 1 705, tíhového zrychlení 9,80665, hustoty vzduchu 1,2041, čelní plochy 2,16 a součinitele odporu vzduchu 0,32 vychází konečná rychlost 200,449... m/s, což je přes 721 km/h. I kdyby parametry byly MNOHEM nevýhodnější, než jsou, např. čelní plocha 2,5 m2, součinitel 0,35 a celková hmotnost jen 1 500 kg, byla by konečná rychlost FURT přes 601 km/h!!! Jenže to předpokládá, že by vzduch měl takovou hustotu po celou dobu pádu a tíhové zrychlení by taky bylo konstantní. Ve skutečnosti hustota vzduchu stoupá těsně nad povrchem Země velmi prudce (oproti vyšším výškám), zatímco tíhové zrychlení se mění jen málo. Takže v reálu, kdybys pustil to auto (ovšem beze změny směru a orientace vůči Zemi - po čumáku, což je bez externích vlivů neproveditelné) třeba ze 30 km, tak by nejprve dosáhlo mnohem vyšší rychlosti (než 721 km/h), načež by se ani těsně nad Zemí na 721 km/h nestačilo zpomalit, dopadová rychlost by byla mírně vyšší. Ještě je tam mírný vliv pérování (nezatížená kola by byla více vytažená vůči karosérii) na čelní plochu a součinitel, samozřejmě. Ale furt by to při celkové hmotnosti lítalo k 700 km/h (v konstantně husté atmosféře (1,2041) - v reálu rychleji).
Hmotnost lze
cca zanedbávat pouze u dvou krajně odlišně těžkých těles v prostředí bez atmosféry (stejně jako tvar, velikost a polohu), kdy se jedno těleso bere jako "zanedbatelně" malé vůči druhému. Ale kdyby se to bralo
PŘESNĚ, tak i zcela bez atmosféry má tvar, velikost, poloha a hmotnost vliv na vzájemné gravitační působení těles, SAMOZŘEJMĚ. Ten princip je
úplně jednoduchý - každé dvě hmotné částice, ze kterých se skládají ta tělesa, působí gravitační silou na všechny ostatní částice obou těles. Ta síla závisí (mimo jiné) na vzájemné vzdálenosti těch párů částic. Když tedy třeba jedno těleso bude dokonalá koule a druhé těleso bude mnohem menší válec stejné hustoty o výšce mnohokrát větší, než je jeho průměr (ale také mnohokrát menší, než je průměr té koule), tak celková přitažlivá síla těchto těles závisí na vzájemné poloze (při stejné vzdálenosti nejbližších bodů mezi koulí a malým válcem). Když bude válec vůči kouli ve svislé poloze, bude gravitační síla nejnižší, když bude ve vodorovné poloze, bude gravitační síla nejvyšší. A to mluvíme furt o válci stejného tvaru, velikosti a hmotnosti... Tu gravitační sílu lze samozřejmě vyrovnat upravením vzájemné vzdálenosti těles dle vzájemné polohy (od určité vzdálenosti - např. při válci vodorovně položeném na kouli, tzn. stýkajícím se s koulí v jednom bodě, nejde dané celkové gravitační působení dosáhnout v žádné jiné poloze válce vůči kouli, aniž by do sebe tato tělesa alespoň částečně zasahovala).
Ještě k tomu tempomatu. Když jsem mluvil o optimalizaci ohledně spotřeby, neměl jsem nutně na mysli dynamické přizpůsobování se konkrétním okolnostem, pokročilý inteligentní tempomat, ale klidně i obyčejnou fixní rampu nárůstu, která by prostě byla spočítaná tak, aby to ve standardní situaci (tzn. na rovině se standardní zátěží 175 kg (včetně řidiče), jako se používá u oficiálního měření spotřeby) dosahovalo nejlepší spotřeby, oproti razantnější či mírnější akceleraci.
Obecně, při sjezdu z prudkého kopce o výšce 1 km na neutrál drtivá většina aut snadno dosáhne vyšší nebo i výrazně vyšší rychlosti než při reálném pádu z letadla (tzn. bez optimální polohy čumákem napřed.) ze stejné výšky, protože ten kopec autu umožní udržet velmi dlouho správný směr, kdy odpor vzduchu auto nebrzdí ani zdaleka tak intenzivně, jako při pádu.