Do luxusního klenotnictví v centru světový metropole přijde vybraně oblečený pán s překrásnou mladou slečnou a společně pro dámskou polovici vyberou šperk s diamanty za 1,5 miliónu U$D.
Klenotník potěšen kšeftem si mne ruce, dokud pán nevytáhne místo paklíku bankovek šekovou knížku a s gestem granda nevypíše a nevytrhne šek. Na papírek se dívá nedůvěřivě a rozpačitě začne blekotat:
"...nezlobte se, pane, ale ..."
Pán ho přeruší:
"Chcete říct, že mne neznáte a že se bojíte, aby ten šek měl krytí, že? Víte co? Je pátek navečer, banky mají zavřeno, tak si šperk i šek nechte do pondělka, v pondělí si ho necháte v bance ověřit - a až vám ho proplatí, pošlete laskavě šperk tady na adresu slečny. V případě problémů mi zavolejte, tady je vizitka. Bude vám to takhle vyhovovat?"
Klenotník se uklání, samozřejmě, všecko se vyřídí k nejvyšší spokojenosti.
Fajn, v pondělí naběhne klenotník do banky, předloží šek - a oni ho s ním samozřejmě pošlou k šípku, protože nemá krytí. Tak si řekne, že zavolá chlápkovi, co sice působil tak slušně, ale...:
"Pan Smith? Tady je Morgenstern z klenotnictví Morgenstern und Sohn...."
"...ááá, pan klenotník, nemýlím-li se? A chcete mi říct, že ten šek je nekrytý? To nic, klidně ho vyhoďte, už jsem ji ošukal zepředu i zezadu..."
)
