TOYOTA KLUB Česká Republika

matus69 píše:jazdil som s tym v LS a nie je to vec, ktoru by som chcel, a uz vobec by som za to nedal tie peniaze.

v nasej premavke je to tazko pouzitelne.

kar202 píše:

m5t píše:Chlape o tom jsem jen tak mimochodem referoval já a byla to cena jen za gumičky, smůla je že to delší ramínko má 65 cm a to asi v makru není. Potom po mé skušenosti v zimě si myslím,že ty klasické kovové jsou na zimu vhodnější, protože na ty ploché se nabalí led,který tu plochu zvedne a už to nestírá, je to když hodně hustě sněží a po dojezdu stěrače natopený sníh zmrzne v ledovou hroudu a každým stíráním se zvětšuje.Pak máš na okně něco jako tankový průzor,pomůže jedině zastavit a ručně oklepat, to jsem u klasických kovových neznal.

Mají tam opravdu výběr, různé velikosti na všechny běžné značky a dokonce už v balení jeden dlouhý a druhý krátký. Mrknu se, jestli je tam těch 65 cm.

....

kar202 píše:Přátelé, všimli jste si v mnoha diskusích, jak často se setkáváme s fenoménem „Podfouknuté těsnění pod hlavou“ u dieselových motorů? Souvisí s tím pak takové problémy jako špatné starty studeného motoru, ztrácející se chladicí kapalina, auto netopí, voda (emulze) v oleji, případně obráceně … Pokusím se z pohledu své bývalé profese vysvětlit, v čem spočívá problém, proč právě u současných nafťáků jde poměrně o častý problém. Pánové, především nejde o nový problém. Diesel byl na toto vždy náchylnější. Příčinou jsou mnohem vyšší tlaky ve válcích při expanzi. Zdůrazňuji „při expanzi“, ne při kompresi. Komprese je u současných dieselu překvapivě nízká díky pokročilým technologiím, odkazy na ně jsem zde několikrát dával. Navíc, dnes celo hliníkové motory mají přece jen některé součásti z jiných kovů, šrouby hlavy jsou ocelové, vložky válců rovněž, v těsnění je měď…. Všechny tyto komponenty mají naprosto odlišnou tepelnou roztažnost. To znamená, že těsnění pod hlavou je dokonale sevřeno mezi hlavou a blokem motoru teprve tehdy, až se motor ohřeje na provozní teplotu. Na víc, dnes u Toyoty D CAD u silnější verze máte obsah motoru jen 2,2 l a při tom neskutečný výkon 130 kw. Aby toho bylo dosaženo, muselo dojít k dalšímu nárůstu tlaků při expanzi – více vzduchu (turbo) a nafty. Není tedy divu, že takový motor je pak citlivější na zacházení ze strany obsluhy. Rozhodně nemůže být za studena zatěžován na plný výkon! A to je právě kámen úrazu. Většina řidičů byla zvyklá (u Toyoty zvláště), že jím spolehlivé benzíňáky mnohé odpustí, avšak u „nadupaných“ dieselů naráží na jejich technické a technologické limity. Z toho plyne: Studený motor – opatrně šlapat na plyn. Nejen nevytáčet, ale ani při nízkých otáčkách nezatížit větším sešlápnutím plynu – to je to nejhorší, co byste mohli udělat. Tehdy jsou tlaky při expanzi nejvyšší, těsnění ještě není dokonale sevřeno (studený hliník je smrštěn) a dojde k podfouknutí. Jakmile k němu dojde jednou, už těsnění nikdy dokonale netěsní, problém postupně narůstá a většinou při ochlazení už nenastartujete. Díky sníženému kompresnímu tlaku se málo stlačený vzduch nezahřeje na zápalnou teplotu nafty.

kar202 píše:

kar202 píše:Přátelé, všimli jste si v mnoha diskusích, jak často se setkáváme s fenoménem „Podfouknuté těsnění pod hlavou“ u dieselových motorů? Souvisí s tím pak takové problémy jako špatné starty studeného motoru, ztrácející se chladicí kapalina, auto netopí, voda (emulze) v oleji, případně obráceně … Pokusím se z pohledu své bývalé profese vysvětlit, v čem spočívá problém, proč právě u současných nafťáků jde poměrně o častý problém. Pánové, především nejde o nový problém. Diesel byl na toto vždy náchylnější. Příčinou jsou mnohem vyšší tlaky ve válcích při expanzi. Zdůrazňuji „při expanzi“, ne při kompresi. Komprese je u současných dieselu překvapivě nízká díky pokročilým technologiím, odkazy na ně jsem zde několikrát dával. Navíc, dnes celo hliníkové motory mají přece jen některé součásti z jiných kovů, šrouby hlavy jsou ocelové, vložky válců rovněž, v těsnění je měď…. Všechny tyto komponenty mají naprosto odlišnou tepelnou roztažnost. To znamená, že těsnění pod hlavou je dokonale sevřeno mezi hlavou a blokem motoru teprve tehdy, až se motor ohřeje na provozní teplotu. Na víc, dnes u Toyoty D CAD u silnější verze máte obsah motoru jen 2,2 l a při tom neskutečný výkon 130 kw. Aby toho bylo dosaženo, muselo dojít k dalšímu nárůstu tlaků při expanzi – více vzduchu (turbo) a nafty. Není tedy divu, že takový motor je pak citlivější na zacházení ze strany obsluhy. Rozhodně nemůže být za studena zatěžován na plný výkon! A to je právě kámen úrazu. Většina řidičů byla zvyklá (u Toyoty zvláště), že jím spolehlivé benzíňáky mnohé odpustí, avšak u „nadupaných“ dieselů naráží na jejich technické a technologické limity. Z toho plyne: Studený motor – opatrně šlapat na plyn. Nejen nevytáčet, ale ani při nízkých otáčkách nezatížit větším sešlápnutím plynu – to je to nejhorší, co byste mohli udělat. Tehdy jsou tlaky při expanzi nejvyšší, těsnění ještě není dokonale sevřeno (studený hliník je smrštěn) a dojde k podfouknutí. Jakmile k němu dojde jednou, už těsnění nikdy dokonale netěsní, problém postupně narůstá a většinou při ochlazení už nenastartujete. Díky sníženému kompresnímu tlaku se málo stlačený vzduch nezahřeje na zápalnou teplotu nafty.

....specielně pro CommonUser dávám znovu k přečtení...

Mošťák píše: Teplota kolem 0,nepouzivam aditiva,tankuji u Hypernovy