V Monaku se vrací čas, tamní trať doznala za svou existenci jen kosmetických změn. Ty největší se udály před loňským závodem, kdy byly u přístavu vybudovány nové, rozlehlejší boxy. Co se však nemění, je úzká trať lemovaná svodidly, která neodpouštějí chybu. Jak ostrý kontrast s rozlehlými prostory nových autodromů a jejich pomalu nekonečnými únikovými zónami. Monako se dočkalo od jezdců mnoha přirovnání, snad nejvýstižnější je výrok o létání vrtulníkem v obýváku. Naprostá odlišnost také často vyvolává protichůdné reakce – jedni závod v miniaturním knížectví milují, druzí nenávidí. V případě jezdců však v jedné věci panuje vzácná shoda – vítězství zde je nejprestižnější. Je to motoristický Wimbledon, kdo tady vyhraje, má jistou nesmrtelnost v historii zajištěnu. A čím je zdejší závod tak jedinečný? Asi tím, že v Monaku vládne unikátní mix historie, charismatu místa, tradice... výjimkou je i předávání cen, zapomeňte na stupně vítězů, nejlepší trojice stojí na schodech knížecí lóže. V té již bohužel letos nebude sedět kníže Rainier III., jehož čas se naplnil, novým vládcem je jeho syn Albert, sám nadšený sportovec.
Při zmínce o historii nelze pominout první závod, který Monako hostilo v roce 1929. Po druhé světové válce muselo chvíli bojovat o své místo v kalendáři F1, od roku 1955 je však už neodmyslitelnou součástí šampionátu. Monte Carlo je jediným klasickým městským okruhem současného šampionátu – jak již bylo zmíněno, kolem celé trati jsou svodidla. Zatáčka střídá zatáčku a jezdci nemají jediné místo, kde by si mohli vydechnout. Není divu, že okruh je nejpomalejší, jezdci zde dosahují průměrné rychlosti cca 150 km/h, a také nejkratší z celého kalendáře F1. Monte Carlo je také jediným závodem šampionátu, kde se závod jede na méně než 300 km. Jezdce čeká 78 kol, což představuje 260,545 km. Asi ani nepřekvapí, že na okruhu je i nejpomalejší zatáčka, které se stále říká Loews, přestože hotel, po kterém má jméno, byl mezitím přejmenován na Grand. Vozy F1 ji projíždějí rychlostí zhruba 40 km/h a otáčky motoru zde klesnou pod 5 000 ot./min. Kvůli této zatáčce se musí upravovat řízení, standardně je totiž tak ostrý poloměr zatáčení pro vozy F1 problém.
Na klasickém městském okruhu nechybí ani dopravní značení, bílé čáry jsou ďábelsky kluzké i za sucha, o dešti ani nemluvě. A pochopitelně nechybí ani kryty kanalizace, které představují další riziko, velmi snadno se na nich dá prorazit pneumatika. Rizikem je rovněž poměrně špinavý a na mnoha místech zaolejovaný povrch, který se nikdy úplně nevyčistí. Chvílemi se jede i těsně vedle vody a již dvakrát se stalo, že jezdec skončil i s vozem v moři. V roce 1955 skončil ve vodě Alberto Ascari se svou Lancií a o deset let později jej napodobil Paul Hawkins s Lotusem. Za výjezdem z tunelu tak už jsou na moři pro všechny případy přichystané lodě s potápěči. Nikde jinde není tak důležitá kvalifikace, ani o tři čtyři sekundy rychlejší vůz na kolo nedokáže předjet soupeře, pokud ten neudělá chybu.
Monako nechá vyniknout jezdeckým kvalitám, právě zde má pilot největší šanci je prokázat. Není proto divu, že mezi rekordmany Monaka patří velikáni formule 1. Rekord drží Ayrton Senna, který zde vyhrál šestkrát, z toho pětkrát v řadě. O jedno vítězství méně mají na svém kontě Graham Hill a Michael Schumacher, který se tak letos může Sennovi vyrovnat. V Monaku však vyhrál naposledy v roce 2001. Z aktivních jezdců se mohou vítězstvím pyšnit ještě David Coulthard, který zvítězil dvakrát, Juan Pablo Montoya a z loňska také Jarno Trulli. (nyní jezdec týmu TOYOTA)
Specifický okruh klade specifické nároky na vozy. Týmy se zde ženou za co nejvyšším přítlakem a v minulosti se tu objevilo několik značně neobvykle umístěných spojlerů. A první pohledy po vybalení vozů prozrazují, že netradiční řešení nebudou chybět ani letos. Výkon motoru zde není rozhodující, důležitý je průběh kroutícího momentu a přenos síly na vozovku, což nyní usnadňuje kontrola prokluzu. Velkou zátěž podstoupí převodovka, která zde musí řadit takřka neustále, v minulosti mívali jezdci dlaně rozedřené do krve, dnešní řazení páčkami na volantu je toho ušetří. Hrbolatý povrch tratě vyžaduje perfektní mechanické nastavení a stabilitu při brždění. Výrobci pneumatik zde na kluzkou trať nasazují nejměkčí pneumatiky, které jsou vyvíjeny s ohledem na charakter okruhu. Pneumatiky zde navíc mohou více než kde jinde ovlivnit výkonnost jednotlivých týmů. A to nejdůležitější na závěr – klíčem k úspěchu je spolehlivost vozů i jezdců.
Monako však není Monakem jen díky svému okruhu, ale i díky jedinečné atmosféře. Závod tradičně navštěvují prominentní hosté, přístav je obsypán luxusními jachtami, na kterých se opalují velmi spoře oděné krasavice. Diváci sedí těsně vedle okruhu a mají tak ojedinělý kontakt s vozy F1. Je třeba podotknout, že Monako absolutně nesplňuje dnešní bezpečnostní standardy, ale jednou za rok všichni zavřou oči. Zvláštností je rovněž časový program, první volné tréninky se jedou již ve čtvrtek, v pátek má F1 volno a od soboty se již pokračuje dle klasického schématu. A také jezdci mají jeden nezanedbatelný benefit, v Monaku řada z nich kvůli daním bydlí a v průběhu závodního víkendu tak mohou spát v domácím pohodlí.
V Monaku bude kvůli zákazu chybět tým BAR a není překvapením, že ho neúčast hodně mrzí. Nejenže v týmu panoval ohledně tohoto závodu velký optimismus, ale navíc je to událost roku i pro sponzory a partnery, takže ztráty budou na všech frontách veliké.
Stalo se minulý rok
Z vítězství stylem start-cíl se radoval Jarno Trulli, který ustál tlak Jensona Buttona. Pomohl mu však i o kolo zpět jedoucí Juan Pablo Montoya, který při jízdě za Safety carem sestřelil v tunelu vedoucího Michaela Schumachera, který tam trochu netakticky zahříval brzdy. Schumachera sice na rozdíl od soupeřů čekala zastávka v boxech, on sám i celý tým Ferrari ale věřil, že si pomocí stejně fantastických kol jako před první zastávkou vybuduje dostatečný náskok. Nehodou skončil závod i pro Fernanda Alonsa, který při předjíždění o kolo zpět jedoucího Ralfa Schumachera vyjel za tunelem z čisté stopy a dostal smyk. Třetí místo tak trochu spadlo do klína Rubensi Barrichellovi, který byl také posledním jezdcem s plným počtem kol. Čtvrtý Montoya už byl o kolo zpět. K zisku bodů prakticky stačilo pouze dojet do cíle, protože naprázdno vyšel jen Zsolt Baumgartner. Felipe Massa, Cristiano da Matta, Nick Heidfeld i Olivier Panis body získali, ačkoliv posledně jmenovaný byl o tři kola zpět. Perličkou závodu byl start Jaguaru s diamantem v předním křídle, při kolizi hned úvodu závodu se však křídlo ulomilo a šperk za několik set tisíc dolarů se ztratil.
V Monaku není nikdo prorokem a pro potvrzení si stačí připomenout závody z posledních let. Michael Schumacher v letech 2002 a 2004 drtil rekordy v počtu vítězství a byl naprostým suverénem, v Monaku mu však nejvyšší stupínek utekl. Soudě podle průběhu letošních závodů by měl být tým Ferrari skoro outsiderem, zvláště proto, že Bridgestone tato městská trať v minulosti neseděla. Na druhou stranu kdo ví, třeba právě tady zvrátí poměr sil. Reálně vzato by však v čele měly být hlavně vozy Renault a McLaren. Renaultu, který vede Pohár konstruktérů, se v Monaku vždy dařilo, vůz se skvělou trakcí jasně dokazoval své přednosti. Dobré výkony předváděli i oba jezdci, takže je důvod k optimismu. Ten má i McLaren, po úvodu sezony se podařilo vyřešit problémy s kvalifikací, rychlost v závodu MP4/20 nikdy nechyběla. Kimi Räikkönen půjde do víkendu povzbuzen vítězstvím ve Španělsku a Juanu Pablo Montoyovi se v Monaku vždy dařilo.
Druhý tým šampionátu Toyota přistupuje k víkendu opatrně a se zřejmým napětím. Specifická trať nepatřila v minulosti k nejvhodnějším místům pro červenobílé vozy, na druhou stranu se tým hodně věnuje úpravě zavěšení kol právě pro tyto podmínky a letos je konkurenceschopný prakticky na všech tratích.
Naopak Williams bude doufat v podobný obrat sezony, jaký se mu povedl v roce 2003, kdy do té doby trápící se tým vykročil na vítěznou stezku. Dobré kvalifikační výkony dávají šance Marku Webberovi, ale nezapomínejme ani na tichého Nicka Heidfelda, který i v F3000 ukázal, že jeho superčistý styl této trati hodně sedí. Red Bull v Monaku určitě oslní svou Energy station, jak se nazývá jeho supermotorhome, tentokrát by měl být dokonce postavený na pontonech v přístavu. A k tomu může přidat i dobrý výsledek, Davidu Coulthardovi se v Monaku tradičně daří. Do boje o body může promluvit ještě Sauber, v případě Jordanu či Minardi by musela do hry hodně vstoupit paní Štěstěna, ale v Monaku je možné cokoliv. GP Monaka, Monte Carlo - fakta
Délka okruhu 3 340 m
Délka závodu 78 kol, 260,520 km
Loňský vítěz Jarno Trulli - Renault 1:45:46,601s
Loňský Pole position Jarno Trulli - Renault 1:13,985
Loňské nejrychlejší kolo Michael Schumacher - Ferrari 1:14,439
Čtvrtek 19. května
11:00 - 12:00 volný trénink
14:00 - 15:00 volný trénink
Sobota 21. května
09:00 - 09:45 volný trénink
10:15 - 11:00 volný trénink
13:00 - 14.00 kvalifikace 1
Neděle 22. května
10:00 - 11:00 kvalifikace 2
14:00 start GP Monaka
David Coulthard popisuje průjezd okruhem Monte Carlo
„Kolo v Monaku začíná cílovou rovinkou, která je po celé své délce mírně zahnutá doprava. Na konci dosáhnete rychlosti 273 km/h na šestku a prudce brzdíte před nechvalně známou, hrbolatou, ostrou pravou zatáčkou St. Devote. V podstatě jde o zatáčku o úhlu 90°, projíždí se na dvojku v 80 km/h a obvykle v ní dochází k postartovním nehodám. Ve stoupání Beau Rivage akcelerujete na rychlost 283 km/h na šestku, až se dostanete k dlouhé levé zatáčce Massanet, která se projíždí rychlostí 136 km/h na trojku. Při průjezdu Massanetu se držíte poblíž vnitřního obrubníku, před hrbolatou pravou Casino Square ťuknete na brzdy a projíždíte ji zhruba ve 128 km/h, pořád držíte trojku.
Následuje krátká akcelerace, při které dosáhnete v klesání rychlosti kolem 209 km/h na čtyřku, a blížíte se k hrbolaté, pravé zatáčce Mirabeau. Při nájezdu podřazujete na dvojku a zpomalíte na 80 km/h. Tady může nastat příležitost pro předjetí. Krátká akcelerace vás přivede do vracečky Grand Hotel, nejostřejší a nejpomalejší zatáčky tohoto okruhu. Pro její průjezd je třeba plný rejd, trať stále klesá a vaše rychlost při průjezdu klesne po 48 km/h na jedničku. Následují dvě ostré pravé zatáčky, obě se jedou na dvojku zhruba v 88 km/h. Druhá z nich vás přivede k nájezdu do tunelu. Musíte si tam dávat pozor, svodidla na výjezdu nejsou přímá. Tvrdě šlapete na plyn a fičíte krytou táhlou pravou zatáčkou, je to jediné místo na trati, kde se jede naplno. Dosáhnete nejvyšší rychlosti na této trati, zhruba 281 km/h, a vedle moře se vrátíte na denní světlo.
Před levo-pravou šikanou Nouvelle tvrdě brzdíte, rychlost klesá na 48 km/h, a za ní akcelerujete a míříte k zatáčce Tabac. Tato rychlá levá se projíždí na trojku ve 143 km/h. Najíždíte do komplexu u bazénu, vaše rychlost se zvýší na 209 km/h na čtyřku, protáhnete se levou a hned za ní následující pravou zatáčkou. Druhá část komplexu je už pomalejší a nedávno doznala úprav. Nyní má ostřejší nájezd, jede se tam rychlostí asi 112 km/h. Další akcelerace podél přístavu, zrychlíte na 193 km/h na trojku a jste před Rascasse. Tato ostrá, pravá vracečka vyžaduje obtížný brzdný manévr, v rychlosti 48 km/h na jedničku se otočíte o 180°. Krátké stoupání váš přivede k poslední zatáčce, která se projíždí na dvojku v rychlosti 72 km/h a pak už znovu akcelerujete na stoupající trati do dalšího kola.”
Jakmile budu mít k dispozici tabulky s časy, výsledky atd. budu aktualizovat. Je mi jasné, že F1 není pro mnoho motoristů atraktivním sportem, ale MONACO je MONACO.
(samozřejmě je možná zcestné srovnávat F1 a sériovou výrobu, ale novinky zde použité se přeci někde poté musí projevit, ne 
)