Tož taky přispěju svou kapkou. Sám sem si vyzkoušel nehodu letos v lednu a můžu říct, že člověku to zůstane na paměti asi nadosmrti. Přiznám se, že mi bohužel trochu otrnulo, ale většinou, když mi začne těžknout noha, tak si vzpomenu na ty chvíle po nárazu, jak se člověk s pískotem v uších a bolestí všeho o čem ani nevěděl že má probírá a zjišťuje, že sranda už dávno skončila. Měl sem (nechci být sprostý, každý si doplní sám) štěstí, že to dopadlo tak jak to dopadlo, vezl sem krom sebe i další 2 spolužáky a naštěstí se dneska můžeme v klidu sejít a bavit se... Někdo jiný, stejně starý kluk, takový štěstí minulý měsíc neměl, pár hodin před nehodou sme seděli na hodech vedle u stolu, osobně sem ho neznal, ale někteří mí kamarádi mu šli na pohřeb, bylo mu 18 a byl spolujezdec:
http://zpravy.idnes.cz/pri-ranni-nehode ... 1_brno_dmk
Loni o prázdninách sem byl ale taky na pohřbu, tentokráte bývalýmu spolužákovi (18 ), který jel se svým strýcem (27, měl se ženit) na motorkářskej sraz v Nikolčicích (Motonálet)....
http://www.novinky.cz/clanek/120205-pri ... iralo.html
Co vám budu vykládat, takový nervy sem do té doby snad neměl, všechno to okolo, pohřeb a navíc vědomí, že je to člověk ve vašem věku.. Když se mi pak stala ta nehoda, tak si člověk teprve pořádně a tvrdě uvědomí, že nese odpovědnost i za ty ostatní, že mu to štěstí může utéct, už to není, že si řekne, že ten měl prostě smůlu a proto tu dneska není.. A někdy za to ten člověk ani nemůže.
Kotass: Kamarádovi přeju hodně šťastnejch km v jedné stopě a ať už nebourá.
CharlieCh: Stalo se mi něco podobnýho zrovna 3 týdny po nehodě s corollou. 2 spolužáci, z toho jeden co seděl vedle mě v corolle, mě ukecali abych s nima jel na hory, ale musel sem si půjčit sestřinu corsu. Když sme se už vraceli (z pradědu), byla úžasná mlha, kdy člověk jel sotva 30, viděl sotva 10-15m a navíc v samých zatáčkách a ještě skoro v noci a na ledě. V jedné pravotočivé vracečce (pro neznalé v zatáčce o 180°), kdy sem se snažil držet co nejvíc při pravém okraji, se těsně před námi objevil kamión s návěsem, který to tam nejspíš dobře znal, protože rychlost sem mu tipoval aspoň 60 a jelikož si do zatáčky nenajel, tak sem pak měl co dělat abych neskončil pod návěsem - to bylo na centimetry. Bylo to jako v hororu, kdy se před vámi ze tmy a mlhy těsně před autem objeví kola kamionu a návěsu, naštěstí sem jel tak pomalu že sem to ubrzdil a kolama najel trochu na krajnici. Ale takhle krátce po nehodě sme teda měli slušnej šok....
Fotky ze své nehody mám v galerii i v odkazu v podpisu (stříbrná corolla)...
Hodně bezstarostných kilometrů i Vám ostatním...