Pokusy o opíjení ochočeného domácího zvířectva jsou staré téměř jako popíjení alkoholu samo, přesněji objevily se v době, kdy užívání alkoholu přestalo být omezeno výhradně pro náboženské účely.
K čemuž došlo, když jeden nejmenovaný kmenový druid opojen pálenkou (za účelem rozmlouvání s duchy) poněkud přebral a při náboženském obřadu na otázku zda bude dobrá úroda před celou vesnicí prohlásil, že náčelník má velmi pěkná ňadra. Ačkoliv tehdejší lidé nebyli intelektuálně na výši jako moderní člověk, zavětřili něco nekalého a nejdříve to došlo těm, co měli ošklivé manželky. Začali se domáhat přísunu alkoholu pod záminkou větší udatnosti v boji, nicméně jejich ženám brzy došlo, že pálenka nemá s udatností pranic společného. Ba právě naopak.
Stalo se, že mužové začali popíjet tajně a z někdejšího posvátného nápoje se stal obyčejný chlast, při jehož požití zažívá drtivá většina mužů, krom pocitů dočasně příjemných, též podvědomý pocit viny.
Po tomto krátkém historickém odbočení se dostáváme k jádru věci, potažmo opíjeného pudla.
Opilý muž cítí podvědomě vinu za svůj aktuální stav a podvědomě touží svoji vinu nějak zmírnit. Leč co dělat, když hladina alkoholu v krvi dostoupila takové míry, že koordinace pohybu končetin je notně nabouraná a o rovnováze ani nemluvě?
Opojený mozek neschopný vyšších logických funkcí dostává spásný nápad! Když nemohu svůj stav přizpůsobit okolí, přizpůsobím okolí svému stavu. Střízlivému člověku je jasné, že je to pěkná volovina, jenže po 10ti - 15ti pivech by toho moc nevymyslel ani Einstein.
Jelikož nábytek, domy ani stromy opít nelze a opíjet Zemi je zbytečné, neboť ta již zlomyslně naklonila osu svojí rotace přímo úměrně množství alkoholu v krvi opilcově a navíc se počíná pohybovat zlomyslnými přískoky znemožňujíc takřka jakoukoliv vzpřímenou chůzi, obětí ďábelského plánu se stává nebohá němá tvář věrně čekající u stolu a trpělivě snášející pánovy neřesti.
Dlužno podotknout, že to činí z pouhé vypočítavosti, neboť od stolu často spadne pěkná kost či kus masa. Za tuto vypočítavost je zvíře potrestáno podlou zradou svého pána, když nic netuše přijme nabízenou tekutinu a hltavě ji spořádá za hurónského smíchu pána i jeho kumpánů.
Když zvíře sotva plete nohama a podlaha se pod ním naklání na stranu je dílo dokonáno. Z bystrých očí hrdé šelmy se vytratila jiskra, již nehledí káravě, již nic nepřipomíná opilci jeho provinění a tělem se rozlévá pocit blaženého zadostiučinění, že i bytost tak nevinná, jako věrné zvíře, leží pod stolem se zrakem kalným, kam se posléze odebéře i jeho pán s falešným pocitem, že nezhřešil.
No a v-v-v-vo tom to je
